Jak by se dalo velmi dobře předpokládat píše se rok 1816.
A jak tomu také bývá, tak i zde v Anglii pohltilo společnost, co je zrovna trendy.
Děvčata z významných rodin si svazují pasy, jak nejvíce jim to umožňuje jejich proporce těla – někdy i přes výslovnou bolest a schopnost dýchat -, pro krásu by si možná i ty kolena nechaly vrtat a když chybí dostatečná krása dohání to, kde jakými dovednostmi, které by měla správná dáma umět.
Šaty jen jednou do společnosti a utrpení pro krásu a vdavky jedině vítány od matek dychtivých správného provdání svých dcerušek.
Kdy dvoření je zcela prostým základem každých dobrých mravů muže se ucházení o dámu. Kdy slušnost je základem výchovy, a kam by se chtěla čas od času ponořit každá bláhově zasněná dívka…
Aspoň takto bychom si rádi Anglii této doby představovali a s úsměvem na rtech jí žili, ale realita je taková, že krom nepříjemných nemocích, soubojů, špatného stravování, vás někdo drby a pomluvami mohl shodit na největší společenské dno.
Přeci jen nejsme v době, kdy se různé výstřednosti s chladnou hlavou a bez povšimnutí ignorovali.
Světu vládnou peníze, společenské vrstvy, vychování, ale hlavně drby.
Což je důvodem proč každá matička svou dceru strojí, aby vypadala, co nejlépe, aby svou krásou ostatní zastínila, jen aby se dobře provdala, klidně i bez lásky.
A když už se koná nějaký ten bál, tak se každá fintí, snaží se být tou nejvíce všimnutou, pyšnou a kde jakou svou případnou sokyni pošpinit.
Nemyslete, že by muži byli jiní, když totiž utrpí jejich hrdost, mnohdy pro špinavá slova taky nejdou daleko.
Říká se, že jakmile někdo vkročí do víru tohohle všeho, už jen stěží se tomu vymaňuje.
