Reginald Blackwood

V mládí byl dosti soupeřivý, a od malička mu vtloukali, že on je ten nejdůležitější ze všech bratrů i bratranců, což mělo za následek, že chtěl být také ve všem nejlepší. Štěstí, že ho taková povahová vlastnost postupem věku opustila, a dnes je Reginald vyrovnaný a klidný muž, který nestojí o konflikty, a než aby použil hrubou sílu, tak nejprve volí slova. Rozhodně si ale nemyslete, že mu budete nadávat přímo do očí, a s ním to ani nehne. Ne, to ne. Může sice působit velmi klidně, ale věřte, že Reginald na sobě nerad dává vidět svůj hněv, dusí ho v sobě, a i když se na vás bude příjemně usmívat, je možné, že uvnitř své hlavy zuří. Naštvat ho či rozhodit je ale obtížné, nerad si přidělává vrásky na své tváři, závažné věci raději tedy řeší s chladnou hlavou, ale pokud už ho výjimečně něco rozzuří (protože je to stále jen člověk s různými emocemi) většinou se vyvzteká za zavřenými dveřmi, přičemž potřebuje naprostý klid a soukromí, a pokud je mu to dopřáno, nalezne duševní klid během pár minut. Nezabývá se banalitami, pokud tedy usoudí, že nejde o vážnou věc, pak nad tím jen v duchu mávne rukou, stejně tak se nezajímá o pomluvy nebo drby, a pokud už někdo rád zmiňuje, že byl jeho otec alkoholik, pokrčí nad tím rameny; kdo si v té společnosti plné aristokratů rád nepřihne alkoholu? Rozhodně si ale nemyslete, že by to nevnímal, Reginald rád poslouchá, ale jen máločím se zabývá. Pokud už se ale někdo rozhodne špinit pověst a dobré jméno jeho rodiny, je schopný zasáhnout. Zakládá si na dobrém jménu a nestrpí, aby mu ho někdo pošpinil. Vzhledem ke svému dospívání a soupeření s bratrancem, se toho Reginald naučil poměrně mnoho, ale nedá se říci, že by ve všem byl dobrý, a i když ho kdysi štvalo, že v něčem není lepší než jeho bratranec, dnes si s tím neláme hlavu. Že neumí skládat básně, nebo že není ve společnosti ten nejlepší tanečník, či že nekreslí hezké obrazy? Je mu to jedno. Vystačí si s tím, že umí bravurně jezdit na koni, dobře zacházet se zbraněmi, a skvěle hraje na piano. Víc ke svému životu nepotřebuje. Reginald se k ženám a dívkám chová tak, jak by chtěl, aby se ostatní muži chovali k jeho sestrám; uctivě, a nejlépe s dvoumetrovým odstupem (i když ten si on nedrží).

Když Portia Blackwood poprvé otěhotněla, nebylo pochyb o tom, že svému manželi porodí syna, očekávaného dědice, který jednoho dne zaujme místo svého otce coby hlava rodiny, a že Ethan Blackwood v tomto očekávání nemohl být přesnější; narodil se mu syn, jak se předpokládalo, o necelý měsíc dříve, než na svět přišel jeho bratranec Louis, což z Reginalda právoplatně dělalo budoucí hlavu rodiny, až dosáhne potřebného věku. Od malička se s ním zacházelo jako v rukavičkách, prvorozený syn měl tu nejlepší péči, stačilo pouhé zakuckání, aby si starostlivý Ethan myslel, že je jeho syn nemocný, a už nechával poslat pro doktora, který by ho ujistil, že malému Regiemu nic není, a pravděpodobně jen vdechl vlastní slinu. Reginald vyrůstal po boku Louise, který byl o měsíc mladší, a i když by si jeden pomyslel, že se bratranci budou mít rádi, vzájemně se chránit a jako děti si hrát, nebylo tomu tak; panovala mezi nimi rivalita, jen Bůh ví, co se odjakživa honilo mladšímu Blackwoodovic chlapců v hlavě. Jejich rivalita neznala mezí, soupeřili prakticky ve všem: kdo se dříve naučí jezdit na koni, kdo bude dříve ovládat více cizích jazyků, a že kdysi Reginalda naštvalo, že Louis uměl číst plynule, kdežto on se při čtení zadrhával. Ani jednoho z chlapců to nepřešlo, i když se jim narodili sourozenci, a zatímco Louis často využíval svého mladšího bratra k falešným tvrzením, že už umí spoustu věcí, Reginald si zakládal na pravdomluvnosti (snad i proto, že jeho bratři se do soupeření s bratranci nechtěli pouštět). Jejich rivalitu nakonec ukončil až ten nejhorší možný důvod: poprali se. Nebyla to ale chlapecká, dětinská rvačka, Louis a Reginald na sebe nejprve vzali to, co měli po ruce, tudíž jídelní nože a vidličky, a než je od sebe zbytek rodiny stihl odtrhnout, dokázali si tehdy šestnáctiletí mladí muži pořádně ublížit. Louis vyvázl pouze se zlomeným nosem, ale většinu pozornosti měl Reginald, kterému krvácel krk, bratranec se ho očividně pokusil podříznout, ale rozřízl mu pouze kůži na krku, takže onen milovaný Blackwoodovic dědic nebyl ohrožen na životě. Zatímco Reginald po oné potyčce zůstal doma, Louis byl poslán pryč, a on do dnes netuší, kam se jeho bratranec poděl, a nepídí se po tom; netouží ho znovu vidět. Soupeření tak ustalo, a Reginald měl vzápětí více klidu na učení a zdokonalování svých dovedností. Sám dokonce ani nevnímal, že se z jeho otce pomalu ale jistě stal nemocný alkoholik. I když věděl, že ho otec miluje, pak se mu ztrácel před očima, často na svého syna nesrozumitelně mluvil a Reginald mu nerozuměl, a když ho jednoho dne našli zadušeného vlastními zvratky, s Reginaldem to ani nehnulo. To už více truchlil po matce, která naposledy vydechla jen krátce po smrti svého manžela. Tou dobou byli po smrti i Reginaldovi strýcové, tudíž bylo na něm, aby se začal starat o blaho a dobrou pověst rodiny, a že tak hned začal činit, byl už dost starý na to, aby se zvládl postarat o svého mladšího bratra, a dvě sestry, u kterých si až jako hlava rodu uvědomil, že za ně přebírá naprostou zodpovědnost, a je jen na něm, aby jim zařídil spokojenou budoucnost.

– Baronet – Může jednou za dva měsíce se u jednoho drbu sám obhájit a tak vyrušit záporný drb.

– Má dost viditelnou jizvu na svém krku, a nerad se na ni dívá, neboť mu připomíná jeho neoblíbeného bratrance, který mu ji způsobil.

– Reginald si potrpí na svém vzhledu i oblečení; je toho názoru, že šaty dělají člověka, a první dojem je ten nejdůležitější.

– I když se jeho otec doslova upil k smrti, sám se alkoholu neštítí, ba naopak: kvalitním alkoholem jeho hrdlo nepohrdne.