Rossie Evans

Porcelánová panenka sedící za vitrínou v obchodě, tak by se Rossie mohla jevit vzhledem svému okolí skrz její jemné rysy. Ano, porcelánová jemná plet tomu zjevu moc nepřidává, aby to mohla popřít, velké oči plné vřelosti a snílkovská duše. Co je však na ní samotné dost zajímavé je proč nebo jaká vlastně tahle mladá slečna je. Vždy měla raději knihy než lidi, takže bylo dosti pochopitelné, že raději trávila čas čtením. Nepohrdne žádnou knihou, vlastně jí je jedno, co čte. Možná díky tomu se dokáže lehce zasnít a vnímat jen řádky textu, kdy velice pečlivě ignoruje dění kolem sebe. Nejvíce jí však baví naučné knihy a někdy i nějaké romantické s dobrým koncem jako každou obyčejnou dívku. Ale to je možná zapříčinění tím, že doufá v dobrý konec jako byl připraven jejím rodičům, její naivní představa, že každý vztah dobře dopadne se rozplynul trochu, když byla starší a začala sledovat věci kolem sebe očima mladé ženy, ne dítěte. Ale ani to jí nezabránilo, aby si v srdci uchovala kus romantické naivní představy. Kromě představy o šťastných koncích je velice milá a možná někdy až moc všímavá a snaží se pomoct druhým. I když to pak umí přehnat se starostlivostí, ale své obavy často dusí v sobě, aby nepřidělala problémy. A přesně takové starosti si často dělává o svého bratra, když vidí jeho chovaní ve společnosti. Jelikož sama ví jak její bratr je vřelí a obětaví, ale nenechá společnost tuhle jeho stránku vidět. Ale tahle mírná slečna umí být také pěkně paličatá a stát si za svými názory či přesvědčeními. Přeci jen, je dcerou své matky. A tak těžko říct, kde vzala ty chvíle, kdy je prostě svá a vymyká se tomu, co jí bylo roky vtloukáno do hlavy týkající se výchovy. Od útlého věku se věnuje hře na piano a zpěvu, je nutno podotknout, že se jí dostalo i vytříbené výchovy jako každému jejímu sourozenci.

Ne každý může říct, že má zvláštní rodinu v pozitivním slova smyslu. Ale Rossie rozhodně ano. Svazek jejich rodičů byl skutečně zvláštní a tím byl velice výjimečný, byl totiž s lásky a ona tomu odjakživa věřila. Už jako malá holčička hltala příběhy o jejich rodičích s velkým nadšením. Ale zpět k tomu hlavnímu. Narodila se do vskutku velké rodiny, aspoň takový vždy měla pocit. Dva milující rodiče, starší bratr a ovšem i starší sestra.

Přeci jen malá Rossie již od malička byla spíše zdrženlivá, takže se vždy držela ve stínech svých sourozenců nebo se o to snažila, hlavně když byla menší byla takový ocásek, který byl vždy pevně vázaný na své sourozence. Ale jak stárla začala být spíš odtažitá a vyhledávala klidné kouty, kde by si mohla nerušeně číst a snít, když bylo potřeba aby ukázala, že s ní stává pravá dáma vždy se v tomto ohledu snažila. Ať už to zahrnovalo hru na piano nebo zpěv. Ačkoliv jí tohle vždy velice dobře šlo, nebylo to její vášní jako knihy. Dříve se pokoušela i něco psát, ale nakonec se rozhodla zůstat u čtení a snění bylo to jednoduše její.

Co víc než se stihla nadít do jejich rodiny přibyla mladší sestra a z toho byla Rossie velice nadšená, jelikož se těšila na to, až bude moct někomu předčítat příběhy. I když se Rossie zdá být na veřejnosti perfektní nedalo se to říct už pro její smysl pro pořádek, pokoj má plný knih, které má seřazené dle vlastního systému. I když její pokoj občas bývá přirovnáván ke knihovně ona tvrdí, že tomu tak není. Přeci jen, kdyby její pokoj byl knihovnou byl by mnohem větší a ona by se s něm navždy s nadšením ztratila, jen aby každý den objevila novou knihu.

Však rozhodně netráví veškerý čas doma, když je příležitost vyrazí ráda ven se dvěma svými kamarádkami, kde se dokáže na chvíli bavit jako každá dívka. O šatech, látkách,událostech, ale také knihách. Proto si velice rozumí.

– Cítí se s knížkami líp jak ve velké společnosti

– Věří v dobré konce

– Podporuje jakoukoliv romantiku ve svém okolí, chce vidět lidi kolem sebe šťastné