Violet Jo Pieton

Violet je tak trochu jako dvě strany mince. Bývá poklidná, mlčenlivá a ponořená do knížek, což je problém toho, proč jí moc lidí nerozumí. Proč si tak pěkné děvče ve společnosti čte místo toho, aby klábosilo a flirtoval s muži?

Což také kvůli svému velkému knižnímu rozhledu občas mluví jak z románů, které čte, ví více věcí, než většina lidí kolem, což samozřejmě na mnoho mužů moc dobře nepůsobí a ještě k tomu pracuje. Přesto že, kolik vyděšených výrazů za to, že mladé děvče, jako ona pracuje místo toho, aby se vdávala, už dostala jí to nijak neodradilo a nezhnusilo vztah k její práci, kterou má především díky svému milovanému tatínkovi, kterému zároveň tak i pomáhá.

Dost lidí říká, že nosí moc nosánek nahoru a že bude jen starou pannou. Což v tomto bodě se můžeme rovnou podívat na tu druhou stránku. Když totiž nečte, nepracuje a v podstatě „nedrží jazyk za zuby“, tak je většinou sarkastická, drzá, přemýšlivá a vcelku i poučující druhé. Umí se postavit za své rozumy a své názory a nebojí se toho, že by byla nucena i dokonce drze dětinsky vypláznout jazyk na někoho, koho porazí v argumentech.

Když se ale někomu podaří dostat přes tyhle její všechny úskalí a nedostatky nakonec zjistí, že dokáže být milá, starostlivá a pečující žena, v případě, že do toho není tlačena násilím a vnucováním těchto vlastností, protože je přeci ŽENA.

A nemyslete si, i když Violet vypadá roztomile a křehce, tak za svou ránu pěstičkou by se nemusela vůbec stydět.

Violet ani svou matku nepoznala. A to z prostého principu bohužel této pochmurné doby. Lékařství nikdy nebylo dokonalé a ani dobré obzvláště v téhle době a na vesnici, kde se Violet narodila už vůbec ne. A tak Elis – Violetina maminka – umřela při porodu a Alonzovi zůstala toho dne jen malá dcerka, s kterou si z počátku nevěděl moc rady a byl tedy nucen se i s malou Violet z vesnického domku, který nechal toho dne prodat, odstěhovat zpět do centra velkého dění, kde mohl toto křehké děťátko svěřit do péče své vlastní matky, aby se mohl nadále starat o obchody a práci, které měl rozhodně v tu dobu nad hlavu.

Violet tedy zpočátku vyrostla za pomoci Giny Pietonové, která děvčátku, dávala, co jen mohla až do jejích pěti let, než skonala na nemoc. Myslím, že není nutné zmiňovat, že v tu dobu, tedy Alonz si musel najmout do svých řad služebnou, která se bude o to mrně starat a někdy jí i táhnout sebou do práce, když to bylo nutné a neodbytné. První rok to byl rok sporů, toho, kdy si dospělý nerozuměl s dětskou myslí a vznikalo, spoustu nehezkých slov, slz a uražených odchodů malé Violet.

A asi by to tak šlo roky, kdyby neprojevila velký zájem o knížky a Alonz v ní v tu chvíli nezahlédl kus jeho milované Elis. Jako by mu ten den, kdy mu převrátila v pracovně knihovnu a snažila se předčítat jednu z jeho složitých naučných knih zas něco uvnitř jeho otevřel a jemu došlo, jak o mnoho přichází, když s Violet moc času netráví. A tak malou Violet začal sebou brát i na pracovní záležitosti. Většinou se zabavila knížkami v druhé místnosti a svou úpěnlivou snahou přelouskat a pochopit slova, která (rozhodně si tu nebudeme lhát) většinou její malá dětská hlavička nepochopila ani po desátém přečtení, přesto se cítila pyšně a chytře. Také často musel řešit objednávky knih, u čehož také svou malou Violet vychoval a samozřejmě občas musel i do knihovny, která patřila pod jeho patronát, aby tam něco vyřešil. Violet si nelámala hlavu, že moc žen v té knihovně nebylo, a prostě si vzala nějakou knihu, co jí zaujala a sedla si tam i přes pohrdavé pohledy mužů, co tam tehdy byly. Bylo jí to zkrátka jedno a začala si s kopáním nožiček ve vzduchu číst a čekat na otce.

Nebylo tedy divu, že čím více byla starší, tím i ona sama chápala obchody, které její tatínek vedl, chápala chod knihovny a po překlenutí 15. roku i přes to, jak Mia na svého bratra Alonza tlačila, aby nechal Violet chodit s ní do společnosti, že to tak mladá dáma potřebuje se moc tohle nestalo zálibou Violet. Nikdy nepochopila, co je úžasné na takové akci, za to by vám však v tom věku dokázala velmi odhodlaně říci, jak čísla, knihy a naučná literatura je naprostý skvost. Není ani tajemstvím, že spoustu nápadníků urazila, odradila, odehnala či dokonce přechytračila s pyšným nosánkem nahoru.

Přesto to tetička s ní nikdy nevzdala.

Když překlenula 18. rok, nemohla sledovat otce, jak je na všechno sám, přestože mu někdy pomáhala s dopisy a zápisem, co se rozbilo, co přišlo za knihy, či co se dokonce nenávratně ztratily, tak svého otce svým pohledem a několika dny přemlouvání přemluvila, aby jí nechal na starosti kontrolu nad knihovnou v Londýně. Alonzo se velmi tomuto návrhu vzpíral, už jen kvůli pohledu jeho sestry, že to přeci nemůže mladé dámě dovolit, ale nakonec se nechal svou dcerou pokořit a svolil k tomuto bláznovství.

Přestože to tetička Mia brala vcelku zpočátku špatně a dávala najevo, jak se na bratra zlobí, nevydrželo jí to dlouho a brzy opět začala Violet sebou tahat na společenské akce.

A tak se naše drzá Violet stala pravděpodobně první pracující ženou v knihovně svého otce.

– Podle mé vlastní představy je Violet vysoká cca 162cm a přibližnou váhu má 50kg.

– Má od svého milovaného tatínka psa Sorbonna (Irského Vlkodava).

– Vždy má nějakou knížku, i kdyby jí byla nucena propašovat pod spodničkou věřte, že to udělá.

– Pokud vám dojdou argumenty bere to jako automatickou výhru.

– Když může raději jezdí na koni, jako muž, než na boku jako ženy.

– Pokud jste někdy ve společnosti zaslechly, že někdo mluvil o dívce, která řekla, že pokud je na výběr jen z takových mužů, tak raději se vzdá manželství, pravděpodobně to byla slova Violet, když se jí nějaký nápadník snažil velmi vehementně vnutit.