Henry Hood

Henry je velmi mlčenlivý, milý, introvertní mladík. Tedy hlavně před dámami nevypustí z úst ani půl slůvka, a když je náhodou donucen něco v takové přítomnosti něco vypustit z úst, zadrhává se a sotva řekne pár slov. Ale nenechte se mýlit, jakmile si na dívku zvykne, jako si zvykl na Violet, kterou spíše bere jako takovou svou třetí sestru, tak dokáže mluvit více a trochu i obsáhleji, než věty o jednom slově. Pokud je to šance, že by mohl případě pomoci bez slov, odváží se, ale ve většině případů dohadování Violet je zapotřebí slov a Henry moc hádavý není, natož aby hádky měl rád a tak se jich vůbec chtěl účastnit. Vlastně se jim i velmi rád vyhne a dělá si raději svou práci. Není moc velký čtenář, spíš příležitostný a to hlavně, protože jeho rodina na takové „zbytečné“ utrácení prostě nemá, ale práce v knihovně ho baví.

Dokáže být nápomocný, ale zároveň má dny, kdy se snaží v knihovně na sebe moc neupozorňovat. Před svou rodinou a sourozenci se chová jinak, než na veřejnosti. Doma dokáže mít spoustu žertíků, hodně mluvit a smát se.

Henry se narodil jako páté dítě a čtvrtý syn. Ať už to jeho rodiče zamýšleli či ne, prostě se narodil a rok po něm jeho mladší sestra Amie. Henry ale byl už od malička, takový jakýsi bledý, neduživý a hubeňoučký oproti bratrům, který s roky nabývali statnější a mužnější postavy, on zůstával spíš po mamince křehký, hubený a ne moc velký jedlík. To bylo možná důvodem, proč se nikdy s bratry nehádal – i kdyby přeprali by ho, proč nikdy nebyl zajímavý a proč pár let s nimi i sestry nakládaly, jako by byl porcelánový panáček, co by se mohl jedním zakopnutím rozbít na spousty kousků.

Nejednou slyšel od otce, jak je moc hubený a že by měl více jíst, že se to na pořádného muže nesluší. Není divu, že takového názoru byl jeho otec, když měl dobytčí farmu a jeho starší bratry učil, jak na ní správně pracovat. Zatímco Henry se do práce na farmě mohl zapojit až od svých 15let, tak jeho bratři pomáhali už dříve. Neb jak se se u nich v rodině říkalo, když už se mohli prát s ostatními chlapci, mohli pomáhat na rodinné farmě. Henry se nikdy za život nepopral, nikdy se nepokusil vyčnívat a nikdy nebyl výraznější, pokud nebere v potaz, že vedle svých bratrů vždy vypadal, jako by ani k nim nepatřil. A tak když viděl, že hledají pomoc v knihovně, zkusil se přihlásit a jak se zdálo velmi zaujal tím, že uměl číst a něco už měl a sebou načtěno.

V jeho 16letech jeho tatínek začal být nemocný a slabý a tak kromě práce v knihovně, začal o víkendech pomáhat i na farmě, každopádně od té doby je ještě více zamlklejší, než býval, ale přesto svou práci stále vykonává svědomitě a jak nejlépe svede.

– Henry dává přednost dobrodružným románům – prostě něčemu, co mu pomáhá zapomenout v jak prekérní situaci je.

– Jak již bylo řečeno kdykoliv stojí vedle svých bratrů může někdo nabít rychle dojmu, že je adoptovaný či nevlastní syn. (Při pohledu na matku a sestry je jasné, že ale pravděpodobně ne.)