Dámské Odívání:
Košilky splňovali jakýsi účel „spodního prádla“ a zároveň i byli oblečením, které bylo bráno pod korzet pro lepší pohodlí. Čistě bílý (jako s mužskými košilemi podle bělosti materiálu se dalo odhadovat bohatství). Samozřejmě, jak bylo typické se čtvercovým výstřihem.
Také krom praktického využití s korzetem košilky pomáhaly, aby se sukně „nelepila“ na nohy.
Bylo také možné nosit tzv. „pantaletky“, které byli určovány pod šaty pro děti či mladé ženy. Jednalo se o volnější kalhoty se šněrováním vzadu, které rozhodně neměli být zahlédnuty pod lemem šatů, končily většinou pod lýtkem y bývaly zdobené volánky.
Korzety v tomto období byli, jak by se dalo říci „velmi specifické“. Nebylo totiž moc populární, aby se ňadra dotýkaly a také, měla dřevěná lišta vprostřed zá účelem držet dámu rovně a vytvářet „odstup“ těl párů při tanci.
Byly dlouhé, dlouhé s rozparky na bocích (většinou pro jízdu na koni), ale i krátké (všechny však měly dřevěnou lištu). Na délce korzetu záleželo spoustu faktorů – od potřebné opory až po to, co komu bylo spíše „pohodlnější“.
Korzety se výhradně zavazovaly vzadu a tak bylo víc než pravděpodobné, že bude dáma s jejich oblečením pomoci (ať už s pomocí matky, sestry či služebné).
Také si lze všimnout tvarovaných „košíčku“ pro lepší tvar a podpěru.
Pod korzety se nosila košilka, která nejen bránila tomu, aby korzet při pohybu „neskřípl“ kůži ale také byla snazší na údržbu oproti korzetu (pro praní, kvůli potu apod.)
Na látku šatů se využívalo tenké bavlné tkaniny, tylu, batistu či velmi známého a oblíbeného mušelínu. Po průsvitné látky si oblékaly spodničky, které byly šité už s živůtkem, tudíž i jinak skoro průhledné šaty toto udělalo normálním oděvem. V případě větší odvahy si mohli ženy brát pouze trikot v tělových barvách – opět záleželo na tom, jak pak komplet vypadal. Ukazovat kotníky už rozhodně nebylo nic neslušného (oproti rukám bez rukaviček…) a pokud musela dáma přejít nějakou venkovní plochu ve večerních šatech, které si nechtěla zašpinit (hlavně pokud měly vlečku) klidně si sukni hodila přes ruku.
Avšak za nedlouho se opět vrátil do módy a do používaných látek brokát, zamat a taft. A rozhodně pestrá barevnost je vítanou věcí
Dokonce byly i vycházkové šaty, které byly zkrácené, aby se lem šatů nezašpinil, ale za to se k nim nosili ladící a rozhodně vyšší boty, než k šatům, v kterých se třeba jelo na ples a které si mohli dovolit i v některé příležitosti vlečku.
Šály dam byly v té době 4-5metrů dlouhé a než vyloženě o praktickou část spíše šlo o ozdobu a důkaz peněžní hodnotu drahé látky a lze si jí dovolit
„Fichu“ – velký čtvercový šátek, který nosili ženy k vyplnění výstřihu živůtku.
Spencer/bolero se brávalo jako vrchní díl na šaty, hlavně v případě teplejších vycházek venku. Ať už měl balonově nadýchané rukávy anebo dlouhé rovné, důležitostí byly právě dlouhé rukávy. Záda mohli být zdobená, řasená, prostě „umělecky“ upravená.
Tzv. „Pelisse“ byl naopak do chladnějšího počasí, protože kromě vrchní části těla měl sukňovitou část, která se táhla až k lemu šatů (tudíž zakrýval větší rozměr než spencer).
Když se řekne večerní róba, většinou se jednalo o vysoce vyčesaný účes v drdolovité úpravě, večerní rukavice, nádherně zdobené šaty, zmíněný dlouhý přehozený šátek a pantofle s „kačenkou“.
Čepec mohl být ze slámy anebo látky, záleželo na stylu a samozřejmě k jakému oblečení byl kombinován. Často jej na hlavě držela stuha, která byla zavázaná pod bradou ženy.