Pánské odívání:
Kupování si košil bylo spíše záležitostí bohatých lidí, chudší si je šili doma sami. V případě že měla košile více knoflíčků, tak byla o to více luxusnějším produktem (knoflíky se prodávaly vcelku draze).
Límec košile byl vyztužený (výškou nejlépe kousek k ušním lalůčkům) a přestože košile mnohdy měli „knoflíky“ nikdy nevedly až přes polovinu samotné délky košile natož do jejího konce, což znamenalo, že se košile musela přendávat přes hlavu.
Také se vyráběly z bílého mušelínu (čistě bílá indikovala bohatství). Být viděn v košili bez vesty bylo nepatřičné – jako byste ve dne běhaly v pyžamu.
Košile byly vpředu buď „jednoduché“ (rovné bez zdobení), „nařasený“ přední díl anebo „skládaný“ přední díl.
Šle/kšandy byly v podstatě „intimní mužskou“ částí šatníku. Krom rodiny, blízkých mužských přátel je nikdo jiný neměl možnost spatřit (a neměl by). Byly schovány pod oblečením (vestou), což bylo důvodem, proč to mnohdy bývalo i svatebním darem nevěsty (který v mnoha ohledech dokonce sama vyšila, uměla-li to)
Vázání „nákrčníku“ kolem krku bylo specialitou mužů. Správný muž a obzvláště ten nóbl by si měl umět ze čtvercové luxusní látky uvázat tuto ozdobu sám, avšak byly i línými vymyšleny pouze na zadní zapínání na krku. (Asi něco jako dnes vázání kravat). Čtvercová látka se skládala do pásku a ten se uvazoval kolem krku.
Pro bálové situace bylo „elegantnější“ řešeno
Čím více zdobenější vesta, tím více bohatší muž stál před vámi. Zde na rozdíl od kabátů se využívalo drahé zdobené či dokonce vyšívané látky. Správně by měla být vesta ve světlejším odstínu, než kabát, ale zas v lichotivém odstínu jejího majitele. Vesty v tuto dobu mívali jednořadé zapínání.
Kabáty a fraky jsou taková kapitola sama o sobě. Nosily se černé, modré, zelené, fialové, červené a hnědé.
„Zimník“ – typicky šedý/béžový, občas s krátkou pelerínou pro větší teplo a ochranu, z nepromokavého materiálu, hluboké kapsy a délkou pod kolena.
„Frak“ – dvojité anebo jednotné zapínaní, nosil se jak rozepnutý, tak i zapnutý, vrubová klopa do M anebo V, kratší předek pro lepší jízdu na koni, zadní rozdělení v půlce, kabátové „ocasy“ v různých variací délky a i tvarů.
Hnědé spíše byly určovány na lov a byly podobné stylem zimníkům.
Stále se tzv. „pumpky“, které se ale v našem případě využívaly sice stále i na společenské akce, ale již ne tak často. Spíše do módy začaly přicházet „pantalony“ (rajtky) a dokonce i kalhoty se širšími nohavicemi.
Pokud měl někdo odhalená lýtka, tak kalhoty byly buď ohnuté, sešněrované anebo zapnuté knoflíky. Což jistě nebylo ani trochu ostudné obdivovat právě zmíněná odhalená lýtka mužům v bílých nadkolenkách (které aby držely byly právě většinou šněrovány ozdobně vyšitými „podvazky“ – stuhou).
Kalhoty mohli být černé, bílé, béžové a mnohdy podle vrstvy buď z obyčejných levných látek anebo v bohatších dokonce z kašmíru. Mívali vysoký pas, přiléhavější nohavice (pokud se nejedla o kalhoty s volnějšími), a odepínací poklopec svrchu – a to nejen za účelem praktickým, ale i vzhledovým, protože muže dělal štíhlejšími a kalhoty „rovnější“. Mnohdy kalhoty měly pásek, který držel kalhoty pod chodidlem, aby se nevyhrnovaly a nekroutily.
Nadkolenky/punčochy byly stále v popularitě bílé (černé přišly do módy bohužel až v roce 1820)
Boty záleželo vcelku na příležitosti a stylu oblečení. Do vnitřních prostorů se nosily nízké pánské „střevíce“ (pro nás spíše mokasíny pro lepší upřesněn vzhledu – se sponou či mašlí) na mírném podpatku, zatím co venku se spíše nosily vysoké boty (ke kolenům) v jezdeckém stylu.
Cylindry – rozmanitá výška, sklon i okraj.
Dvourohý klobouk – mohl se nosit složený v podpaží (stal se omezeným pro výhradní profese a dvorní oděvy).
Mužská večerní róba – frak, vesta, (košile, šle), nákrčník, kalhoty, nadkolenky, „střevíce“, bílé rukavice (během večeře nesměli být na rukách!)