Společenské Jednání:
Věřte, velmi pochybujeme, že by toto vše někdo vůbec chtěl dodržovat, ale pokud by vás to zajímalo, rozhodli jsme se to zmínit právě v zajímavostech – nebojte se, za tyhle výchylky by se trhat hlavy neměli, pokud nepůjde o případně tučně vyznačené věci =) (což nejde tak o trhání hlav, jako že má dovoleno Super-Drbna toto hlídat a poukazovat na to, pokud se jí chce)
OBECNÉ CHOVÁNÍ
- Muž vždy chodí nebo jezdí na vnější straně ženy na ulici (aby byla „chráněna“ před ulicí).
- Neměli byste se vrtět, kousat si nehty nebo se škrábat. Očekávalo se od vás, že budete stát nebo sedět klidně a pohybovat se hladce a elegantně.
- Buďte veselí a usmívejte se, ale nesmějte se nahlas.
- Muž nikdy nekouří v přítomnosti žen. Po večeři/obědě, co se podává na večírku se ženy odebíraly do salónku a muži mohli tedy zůstat kouřit.
- Neměli byste sedět se zkříženýma nohama (pokud nejde o „elegantní“ zkřížení nohou u kotníků)
- Nikdy nezvedejte na plesech sukně nad kotníky, pokud nejde o nouzi, aby se nezašpinil lem při přechodu přes zahradu.
- Gentleman by se měl před odchodem ženě uklonit, než jen odejít.
- Mezi muži si potřásání rukou vyměňovali pouze ti, kteří měli stejnou třídu.
- Pití, hazardní hry a setkávání se s ženami ‚špatné pověsti‘ mohly být nedílnou součástí životního stylu gentlemanů, ale bylo by považováno za skandální, kdyby žena tyto aktivity tak uznávala. Aby se předešlo nepříjemným setkáním, byly určité ulice v Londýně zakázány dámám určitého společenského postavení.
POZDRAV/ÚVOD
Myšleno především v případě plesů, čajových dýchánků a podobně.
- Muž vždy čeká na ženu; ona ho nejprve potvrdí úklonou a pak může sklopit klobouk rukou, která je od ní nejdále anebo pokynout hlavou.
- Představovat se je neslušné, musíte počkat, až vás formálně představí někdo jiný, zvláště když je ten druhý z vyššího postavení.
- Když muž obdivuje ženu, kterou již zná a s níž si přeje mluvit, může se otočit a jít s ní, když mluví. Není totiž zdvořilé nutit ženu stát na ulici.
- Dáma by nikdy neměla opomenout někoho uznat.
- Při prvním setkání s gentlemanem by je měla dáma uznat úklonem hlavy a úklonou. Když dáma zná gentlemana, může ho uznat pouze úklonem hlavy.
- Dáma čeká na představení pánovi a nikdy by se neměla představovat sama. (samozřejmě v situaci, kdy jinak nejde, co se dá dělat, že)
- Když je dáma představena muži, nikdy mu nenabídne ruku, pouze se zdvořile ukloní/ukloní a řekne: „Rád vás poznávám.“
- Pokud vás někdo pozdraví, musíte odpovědět stejně.
- Při vstupu do jídelny se většinou vstupovalo v párech, pořadí určovalo pořadí dam.
NÁVŠTĚVA/CESTOVÁNÍ
- Dáma nikdy muže nezavolá sama.
- Návštěvníci o svém příjezdu předem upozorňovali. To je důvod, proč je šokující, když lidé přicházejí neohlášeně.
- V kočáru sedí pán čelem vzad. Gentleman by nikdy neměl sedět vedle dámy, když je s ní sám v kočáru, pokud není jejím přímým příbuzným.
- Žena mladší třiceti let by neměla chodit sama bez další dámy, muže nebo sluhy, anebo pokud nechodí časně ráno do kostela.
- Cestování bylo nákladné a vyžadovalo značnou přípravu. V důsledku toho nebylo neobvyklé, že návštěvníci zůstali šest až osm týdnů v tom stejném městě, či u daného hostitele.
- Večeře byly složité společenské události s vlastními specifickými pravidly.
- Bylo obvyklé začít polévkou, která se nikdy neodmítala; když to nesníš, můžeš si s tím hrát, dokud nebude následovat další chod, ale nesmíš jí odmítnout.
ŠATY
- Dáma nikdy ráno nenosí perly nebo diamanty.
- Rukavice musí být nošeny po celou dobu a lze je sundat pouze u večeře (nebo bufetu).
TANEC/PLES
- Dáma nikdy netancuje více než dva tance se stejným partnerem. Dva by trvaly přibližně půl hodiny.
- Tanec byl jedním z mála míst, kde si slušná žena mohla soukromě promluvit s mužem, a proto hrají plesy tak důležitou roli při hledání manžela.
- Bylo velmi neobvyklé, že dáma odmítla pozvání od gentlemana k tanci.
- Od muže na plese se očekává, že bude tančit, pokud tam jsou ještě nějaké dámy, které ještě nebyly zasnoubené.
- Pověst mladé ženy by byla ohrožena, kdyby tančila více než dvakrát se stejným mužem. I dva tance ukázaly, že o ni má dotyčný pán zájem. Jako taková by mohla následujícího dne očekávala dopis/oznámení, aby se s ním mohla dál seznamovat.
ŽENY
- Od žen se očekávalo, že budou „dokončené“, což zahrnovalo učení činností jako čtení, jízda na koni, zpěv, hra na klavír, šití, tanec a hra na hudební nástroj. Společnost nedovolovala (rozhodně neschvalovala to v dobrém) dámám z vyšší třídy mít povolání.
- Ženy tedy „neměly“ možnost vydělávat peníze, proto bylo jejich povinností co nejlépe se vdát.
- Pokud se žena nevdala, byla nucena spoléhat se na charitu svých mužských příbuzných.
- Cokoli vdaná žena zdědila, se stávalo běžně majetkem jejího manžela.
- Pokud by se žena zapojila do sexuální aktivity nebo dokonce i jen v nejjemnějším náznaku toho, byla by považována za nezpůsobilou pro manželství nebo pro jakoukoli úctyhodnou pozici, jako je vychovatelka, učitelka nebo placená společnice.
- Formální, akademické vzdělání nebylo pro ženy považováno za důležité. Většina žen se učila doma a studium se zaměřovalo spíše na „úspěchy“ a manželské povinnosti než na akademickou práci.
- Hrbení nebo opírání se bylo velmi odsuzováno
- Hrajte si s jídlem, vyhněte se křupavým zaječím uším a NIKDY neodmítejte polévku
- Smát se a ukazování zubů byly známkami vulgárnosti. Rolnická a sexuální dostupnost.
- Zatímco hlasitost byla považována za ne-dámskou a veřejné výlevy byly nepřijatelné, bylo naprosto rozumné, aby žena omdlela nebo trpěla hysterií, pokud byla konfrontována s „vulgárností nebo nepříznivou scénou“.
- Podle Historické sbírky bylo mdloby považováno za vhodnou, dokonce pochopitelnou reakci ženy, když byla konfrontována s hrubými výrazy nebo špatnými mravy.
- Ve skutečnosti by to mohlo fungovat velmi dobře, kdyby poblíž byli pánové, kteří by utrápené dámě pomohli na omdlévající pohovku.
KONVERZACE
- Konverzace by měla odpovídat vašemu pohlaví, věku a třídě.
Ženy by neměly diskutovat například o fiskální nebo vojenské politice, ale mohly by komentovat cenu telecího masa nebo blaho svých sestřenic v armádě. - Křik, hádky nebo pískání bylo zakázáno na veřejnosti.
- Když mluvíte s někým s vyšším společenským postavením, bylo důležité pamatovat si správné formy oslovení a být zdvořilí, ale ne příliš přátelsky/rodinně.